Bohol: jak jsme viděli Čokoládové hory, nejmenší opičky a zažili zemětřesení

24.03.2019

Boholský obr Arogo zaplanul láskou ke krásné Filipínce Aloye. Ona však jeho city neopětovala. Arogo byl plný smutku a plakal. Jeho obrovské slzy kanuly na zem a při doteku s jejím povrchem zkameněly. A tak vznikly podle filipínských legend slavné Čokoládové hory na Boholu.

Chocolate Hills Bohol
Chocolate Hills Bohol

Noví hostitelé na Boholu

Po úžasných zážitcích z Cebu jsme lodí zamířili na blízký ostrov Bohol. Po dvouhodinové večerní plavbě nás v přístavu Tagbilaran čekala naše nová hostitelka Lyne. Moderní ostrov Cebu nás ukolíbal svojí pokrokovostí, takže jsme z ubytování u místních lidí na Boholu neměli žádné obavy. Když nás u brány přivítala celá široká rodina hostitelky Lyne včetně nepřítomných členů, kterým náš příjezd Lyne promítala přes skype, poněkud jsme znejistili. Naše obavy se prohloubily v okamžiku, kdy jsme si všimli, že většina členů rodiny má umazané oblečení, jen několik zubů a nemluví anglicky (to je na Filipínách rarita). Opravdové zděšení nastalo v koupelně. Přivítalo nás v ní hned několik obrovských švábů, umyvadlo, wc a kýbl plný vody. Kýbl je určen k napouštění vody, která slouží nejen ke splachování, ale i sprchování. Když nám to Lyne sdělila, povzbudivě se usmála, rychle nám popřála dobrou noc a nechala nás napospas osudu a švábům. Byli jsme rozhodnuti ráno sbalit pět švestek a zmizet, ale Lyne moc dobře ví, jak na turisty. Udělala nám výbornou snídani, vzala nás na výlet, celou dobu si s námi povídala a večer jsme si dokonce společně zazpívali u TV. Ani jsme se nenadáli a spíme u ní už druhou noc.

Čokoládové hory na Boholu

Chocolate Hills Bohol
Chocolate Hills Bohol

Bohol je známý především díky tzv. "Chocolate Hills". Jde o záplavu kuželovitých kopců, které mění barvu. V období dešťů jsou hnědé, zatímco jindy se barví do zelena. My jsme Čokoládové hory navštívili mimo období dešťů, takže byly krásně zelené. Z Tagbilaranu nás k nim dovezl autobus. Nejprve jsme museli zaplatit nízké vstupné, zdolat strmý kopec a mnoho schodů a poté se nám konečně otevřel výhled na tu nádheru. Všude v okruhu několika desítek kilometrů se vypínají zaoblené nebo špičaté kopečky. Překrásné. Dá se zde dokonce pronajmout čtyřkolka, na které můžete čokoládové kopečky sjíždět.

Čokoládové hory Bohol
Čokoládové hory Bohol

Napínavá cesta v jeepney

Vydali jsme se za dalším boholským top zážitkem - nejmenšími opičkami na světě. Z Tagbilaranu jsme chytili jeepney (prodloužený polootevřený jeep) do Sikatuny. Nastoupili jsme hned na autobusovém terminálu a věděli, že budeme standardně čekat, než se celý jeepney zaplní lidmi, aby si řidič co nejvíce vydělal. Tenhle řidič však nebyl troškař. Přestože už jsme si se spolucestujícími téměř seděli na klíně a v dopravním prostředku pro 18 lidí se nás tísnilo 26, řidič stále nabíral další cestující. Když už uvnitř nebyl ani centimetr místa, lidé začali lézt po železných žebříčcích na střechu. Pak jsme vyrazili. Po cestě chtěla nastoupit ještě tříčlenná rodina, ale už opravdu nebylo kam. Tatínek nám podal dovnitř nákupní tašky a s dítětem a ženou se postavili každý jednou nohou na stupínek sloužící k nástupu a výstupu. Celou cestu viseli ven z jeepney a my je zevnitř drželi za ruce, aby nevypadli. 

V jeepney
V jeepney

Tarsier Sanctuary a nejmenší "opičky" na světě

Po nekonečné půlhodině jsme dojeli do Tarsier Sanctuary, kde žijí tzv. nártouni filipínští. Jsou považováni za nejmenší opičky světa, přestože ve skutečnosti vlastně o opice nejde. Nártouni jsou opravdu maličkatí, mají velkou hlavu a obrovské oči, takže jsou neuvěřitelně roztomilí. To je však i jejich zhoubou, jelikož Filipínci je loví, aby měli sladké domácí mazlíčky a nártouni kvůli tomu pomalu vymírají. Tarsier Sanctuary u města Tagbilaran se snaží o jejich udržení v přirozeném prostředí. Rozhodli jsme se je proto podpořit návštěvou právě tohoto zařízení (na Boholu existují i komerční konkurenti).  

Nártoun filipínský Bohol
Nártoun filipínský Bohol

Po zaplacení vstupného nám byla přidělena průvodkyně, která nám v lese ukázala několik spících nártounů. Celou cestu jsme šeptali, protože nártouni jsou noční tvorové a přes den spí. Navíc nesnášejí hluk a chaos - když je něco vyleká, páchají bohužel sebevraždy. Byli jsme proto jako myšky. I přesto se naší přítomností několik nártounů probudilo a poulilo na nás svoje obrovitá kukadla. Jsou opravdu neuvěřitelně roztomilí.

Nártoun filipínský v Tarsier Sanctuary Bohol
Nártoun filipínský v Tarsier Sanctuary Bohol

Z Tarsier Sanctuary je to asi 10 km zpět do Tagbilaranu, kde bydlíme. Vydali jsme se pěšky po silnici s tím, že se nám snad podaří stopnout tricykl. Nechtěli jsme znovu absolvovat cestu jeepney. Kráčeli jsme prázdnou silnicí, sluníčko nám pálilo obličeje a ramena do ruda a propocené oblečení se nám lepilo na tělo. Po několika kilometrech, během kterých neprojelo žádné auto natož snad autobus, jsme si začínali zoufat. Pak se na obzoru jako blesk z čistého nebe objevila bílá Toyota. Skočili jsme do silnice a zběsile mávali zvednutými palci. Kdybychom věděli, co bude následovat, snad bychom to radši došli pěšky.

Brutální kohoutí zápasy

Řidič nám zastavil a chtěl si povídat. Ptal se, jestlipak víme, co za slávu se každou neděli na Filipínách koná. Nevěděli jsme. Šlo o kohoutí zápasy, které nám neváhal ukázat. Už dlouho jsme dumali nad tím, proč mají někteří Filipínci na dvorcích za nožičky přivázané a očíslované kohouty k bidýlkům. Filipínské kohoutí zápasy jsou přitom údajně slavné po celém světě. Pořádají se v obrovských arénách, lidé sázejí na favority a zápasy neskutečně prožívají. Jde však o brutální řezničinu, jelikož kohouti mají na pařátech připevněné žiletky. Všude lítá peří a stříká krev. Filipínci to bouřlivě povzbuzují. A to mi do teď přišli mírumilovní. :-(

Alona Beach

Rozhodli jsme si spravit náladu návštěvou nejkrásnější boholské pláže. Alona Beach na ostrově Panglao je velmi proslulá. A není divu. Celý den jsme leželi v bílém písku ve stínu palem a občas se zchladili v průzračném moři. Hrála nám k tomu hudba z blízkého luxusního hotelového resortu, kterých je na Alona Beach mnoho. Takhle tráví dovolenou boháči. Oni na rozdíl od nás však neleželi v písku, ale na měkoučkých lehátkách a s koktejly v rukou. :-)

Jak jsme prošvihli zemětřesení

Když jsme se večer vraceli domů, běžela nám naše hostitelka naproti s otázkou, zda jsme v pořádku. Dívali jsme se na ní poněkud zmateně, takže nám vysvětlila, že se ptá kvůli tomu silnému dopolednímu zemětřesení. Opravdu, na Boholu bylo zemětřesení o síle 4,6 Richterovy stupnice zrovna v okamžiku, kdy jsme se mačkali v rozklepaném jeepney. Otřesy jsme díky tomu skoro necítili.  

Alona Beach
Alona Beach

Podivné chutě Filipín

Filipínské chutě mě nepřestávají udivovat. Jelikož už máme dost místních masových směsí s rýží, začali jsme barbarsky navštěvovat fast foody. A světe div se, i v McDonaldu a populárním Jolibee podávají kromě klasických hamburgerů a hranolek masové směsi s rýží. Filipínci bez nich zkrátka nemůžou být. To bych ještě pochopila. Další kombinace už jsou pro mě však nepochopitelné:

  • smažené kuřecí stehno s boloňskými špagetami,
  • hamburger s houbovou omáčkou a rýží,
  • smažené kuřecí stehno s hamburgerem,
  • klobása s rýží.

Vrcholem všeho bylo, když nám v McDonalds nabídli smažené kuřecí stehno ke zmrzlině. Raději jsme začali chodit do pizzerií. Přestože veškeré pizzy jsou stejně jako filipínský chleba z ocukrovaného těsta, jsou nečekaně dobré. Asi vás ani nepřekvapí, že polovina z nabídky pizz je na Filipínách sladká. Pizza se sušenkami Oreo, čokoládová pizza, pizza s ovocným sirupem, pizza s jablky nebo pizza s marshmallow. Pokud sladké nechcete, máte smůlu. Na všechny slané pizzy (šunková, sýrová, tuňáková) totiž patří ananas.

Pizza se sušenkami
Pizza se sušenkami

Co jsme viděli na Boholu

Tři týdny na Filipínách utekly jako voda. Indonésie už volá :-)