Cestopis z Lotyšska - road trip na vlastní pěst

25.07.2019

Do Lotyšska na dovolenou nikdo moc nejezdí, takže jsem vůbec nevěděla, co od téhle země očekávat. Že se budu slunit na plážích jako vystřižených z katalogu kousek od lyžařských areálů, na divoko nocovat v lesích národních parků, mazat si na chleba marihuanové máslo a dostanu napomenutí od policajtů, jsem ale nečekala.

Jürmala, Baltské moře
Jürmala, Baltské moře

Zámek Jelgava

Lotyšsko je o něco menší než Litva, takže jsme po její návštěvě tušili, že tam toho bude ještě méně k vidění. Litva nás však přesvědčila, že to málo stojí za to, takže jsme do Lotyšska vjeli plní očekávání. Naší první zastávkou byl barokní zámek Jelgava - údajně jedna z předních lotyšských turistických atrakcí. Z rezidence kuronských vévodů (Jelgava bývala hlavním městem Kuronského a zemgalského vévodství) je však dnes sídlo zemědělské univerzity. Devadesát procent historického města navíc bylo během druhé světové války zničeno, takže jsme bez dlouhého zdržování z Jelgavy poněkud zklamaně zamířili k dalšímu bodu na naší trase.

Jelgava, Lotyšsko
Jelgava, Lotyšsko

Jak jsme se koupali v Baltském moři

Chuť jsme si spravili v Jürmale - přímořském městečku v Rižském zálivu na březích Baltského moře. Jako malí jsme se dychtivě vrhli zchladit z rozpáleného auta do mořských vln. Voda byla sice studená a tmavě zbarvená, ale průzračná. Poté jsme leželi v bílém jemňoučkém písku na pláži a vychutnávali teplé sluneční paprsky na kůži. Dovolená u Baltského moře podle mě nemusí být vůbec špatná. Pláže s navátými písečnými dunami jsou krásné, téměř liduprázdné a díky teplotám kolem 22 °C, osvěžujícímu moři a nikdy neustávajícímu větru se zde musí líbit i odpůrcům veder.

Jürmala, Lotyšsko
Jürmala, Lotyšsko

Přímořské letovisko Jürmala

Samotné městečko Jürmala nabízí mnoho k vidění (ale až po zaplacení nesmyslného vstupního poplatku do města) - letní sídlo pana Morbergse (věhlasný lotyšský architekt), luteránský kostel Dubulti, nejstarší obří globus v Litvě, velkou bronzovou sochu želvy - symbol města, dřevěný dům spisovatelky Aspaziji s muzeem i další architektonicky zajímavá různobarevná jürmalská sídla s obdobnými věžičkami, řezbami a prosklenými verandami. Příjemná je také procházka hlavní Jomasovou ulicí s mnoha restauracemi a kavárnami nebo lesním parkem Dzintari.

Jürmala, Baltské moře
Jürmala, Baltské moře

Jak jsme spali v lese

Dzintari je nádherný svítivě zelený les plný borůvčí, kam chodí lidé na procházky a díky upraveným stezkám i na kolo nebo na brusle. Potkali jsme zde dva Slováky trhající borůvky a dali se s nimi do řeči. Park je tolik zaujal, že se v něm rozhodli nocovat. To nás nadchlo a nemohli jsme zůstat pozadu. Našli jsme si krásný plácek krytý stromy a v lese přenocovali. Přestože nás poštípali komáři snad na padesáti procentech těla a klíšťata nám lezla i v miskách od jídla, nelitovali jsme. Ráno bylo svěží, prosycené vůní lesa, hub a zpříjemněné nesmělými slunečními paprsky. Neváhali jsme a natrhali si spolu s místními plnou misku klouzků.

Houbařky na trhu, Riga
Houbařky na trhu, Riga

Jak jsme ochutnávali lotyšskou kuchyni

Lotyšský žitný chléb
Lotyšský žitný chléb
Konopné máslo
Konopné máslo

Druhý den jsme se ubytovali u přátelské Lotyšky Agnieszky, se kterou jsme si díky našemu úlovku připravili k večeři houbové rizoto. Houby jsou pro Lotyše běžné, chodí je do lesa hledat stejně vášnivě jako Češi a dokonce je prodávají na trzích. Agnieszka k večeři přispěla vlastnoručně pečeným žitným chlebem. Tenhle tmavý chléb rupjmaize, který je typický jak pro Litvu, tak i pro Lotyšsko, je lehce nasládlý.

Vylepšili jsme si ho černým konopným máslem, který je lotyšskou specialitkou. Dá se sehnat za necelé 2 eura v supermarketu a obsahuje více než 80 % konopí. Chutná jako kdybyste smíchali rozdrcené ořechy s mákem a olejem. Žádné další účinky kromě zasycení jsme však bohužel nepozorovali.

Brzy jsme zjistili, že lotyšská kuchyně má s tou litevskou mnoho společného. Pokrmy jsou hlavně z vepřového masa, uzenin, sádla, hub, brambor, zakysané smetany, tvarohu, řepy a další zeleniny. Opět jsem poněkud otrávená všudypřítomnými tučnými karbanátky, mastnými slanými palačinkami (pankūkas), plněnými bramboráky (kartupeļu pankūkas) a masu smaženém v těstíčku. Ale co naplat, vyzkoušet se má všechno. Alespoň, že to Lotyši svědomitě doplňují saláty z červené řepy, okurky, paprik a ředkviček (přestože vždy s nepostradatelnou smetanovou zálivkou).

Lotyšský karbanátek, kuře v těstíčku a salát
Lotyšský karbanátek, kuře v těstíčku a salát

Hlavní město Riga

Hlavní lotyšské město - Riga - se nám velmi zalíbilo. Stejně jako Vilnius má historické centrum zapsané v UNESCU, nicméně Riga nás okouzlila daleko víc. Kromě zanedbaných míst v okolí staré tržnice, kde je ke koupi snad úplně všechno, a několika pozůstatků sovětských pomníků na nás zapůsobila jako moderní živé město. Nejvíc nás oslnila evangelická katedrála Rigas Dom a Radniční náměstí s "Domem Černohlavců" - místo pro setkání rižské smetánky a pořádaní koncertů v přepychové budově plné křišťálových lustrů, malovaných stropů, sbírek zbraní, brnění a uměleckých děl.

Dům Černohlavců, Riga
Dům Černohlavců, Riga

Naopak nás zklamal poničený Rižský zámek a přehlédnutelný "orloj" Laima. Kromě procházek uličkami starého města nebo parku v okolí Pomníku svobody stojí ve městě za to procházka podél řeky Daugava k přístavu a poznávání rižských církevních staveb. Obyvatelé Rigy jsou vášniví hudebníci - mnoho z nich si v ulicích města přivydělává hudbou, takže během dne v Rize nás neustále provázel zvuk trumpety i dalších hudebních nástrojů.

Chrám Kristova narození, Riga
Chrám Kristova narození, Riga

Ubytování u Lotyšů

I v pobaltských státech se snažíme ubytovávat převážně u místních lidí mimo hotely a penziony, abychom co nejlépe poznali zdejší život. Už v Litvě jsme si uvědomili, že bydlení zde ani zdaleka není na takové úrovni jako u nás. Lidé bydlí převážně ve starších domech či bytech, rekonstrukce se týká spíše bohatších. Staré byty s umakartovým jádrem a původními kuchyněmi tedy nejsou nic zvláštního. Některá sídliště opravdu ještě pamatují sovětské doby - jsou oprýskané a zašlé. Lidé se snaží o jejich údržbu, ale zub času je zde silně patrný. U našeho posledního ubytování nešly zavřít dveře od WC ani od ložnice, v koupelně tekla voda zároveň ze sprchy i z kohoutku, zdi plesnivěly, spali jsme na starém rozvyklaném gauči, ale žádný problém - takhle to tady prostě je.

Lotyšský panelák
Lotyšský panelák

Když jsme však pokračovali dál na severovýchod země směrem k Estonsku, situace se změnila. Domy jsou tu novější a hezčí a města upravenější. Slyšeli jsme, že Estonsko je z pobaltských států nejmodernější, protože je blízké spíše severským zemím, a vzhledem k téhle změně na severu Lotyšska by to tak opravdu mohlo být. No, necháme se překvapit.

Národní park Gauja

Naší poslední zastávkou v Lotyšsku se stal Národní park Gauja, v jehož blízkosti jsou dokonce lyžařské areály a sjezdovky. Čekali jsme přírodní krásy, ale kromě všudypřítomných lesů a několika jeskyní nás zde okouzlily spíše nádherné hrady. Starověký hrad Sigulda byl sice v době naší návštěvy částečně pod lešením, zato červený zámek Turaida jsme viděli v celé jeho kráse. Nachází se v překrásném skanzenu lotyšské architektury "Turaidas muzejreserväts" pod širým nebem. Jsou zde k vidění tradiční dobové domy Lotyšů i jejich zvyky a život.

Sigulda, Lotyšsko
Sigulda, Lotyšsko

Kolem je spousta lesů, kterými jsme se toulali po upravených dřevěných schodištích a lesních cestách. Zase jsme sbírali houby a odháněli všudypřítomné komáry a hovada. Jedno mě štíplo tak, že mi po noze stékal silný pramínek krve a natekla mi jako balon (pozn. bylo to opravdu "hovado", protože ani po dvou dnech mi noha nesplaskla, kotník stále není vidět).

Turaidas musejreserväts
Turaidas musejreserväts

Jak jsme dostali napomenutí od policajtů

Po návštěvě národního parku Gauja jsme zamířili směr Estonsko. Užívali jsme si jízdu lesnatou rovinatou krajinou a nedbali na rychlost. Netrvalo dlouho a už nás stavěli policajti s radarem schovaní za bukem. Prý jsme na devadesátce jeli téměř sto deset (devadesát je standardní nejvyšší povolená rychlost mimo města v celém Lotyšsku včetně "dálnic". Otázkou zůstává, zda jsou lotyšské silnice označené jako "A" skutečně dálnicemi, protože vypadají spíš jako rychlostní silnice a mají stejnou povolenou rychlost).

Už jsme chtěli policajty přemlouvat, ať se nad námi slitují a nedávají nám pokutu jako to děláme vždycky, ale oni se s námi vůbec nechtěli bavit. Nemilosrdně nás vykázali od policejního auta, kde něco zdlouhavě vypisovali. Asi po 10 minutách jsme dostali drobným písmem popsané lejstro formátu A4. Prý jde pouze o napomenutí a můžeme jet. Raději jsme víc neprovokovali a co nejrychleji (tentokrát však povolenou rychlostí) odjeli do Estonska - další země na naší trase.

Co vidět v Lotyšsku

Trasa naší cesty Lotyšskem
Trasa naší cesty Lotyšskem