Jak jsme autem projeli Litvu křížem krážem

22.07.2019

Rovinatá země posetá malebnými dřevěnými domečky různých barev, hluboké lesy, průzračná jezera a uzavření nemluvní lidé. Tak bych charakterizovala Litvu - největší z pobaltských států.

Tradiční litevské dřevěné domy
Tradiční litevské dřevěné domy

Cesta do Litvy

20. července 2019 jsme se rozhodli vyrazit na další evropský road trip - naším cílem se staly pobaltské státy, Rusko a Ukrajina. Jako první přišla na řadu Litva. Jelikož urazit více než 1 000 km autem není vzhledem k tomu, že řídí jen jeden z nás žádná legrace, neobešla se cesta bez problémů. Kuba začal usínat už během prvních pár hodin řízení (předchozí noc jsme téměř probděli díky svatbě našich kamarádů). Naštěstí s námi "spolucestoval" Bělorus Jevgenij, který poté, co Kubovi dvakrát klesla hlava, ochotně převzal řízení, a zatímco my dva jsme spokojeně spali, odvezl nás bezpečně až do Varšavy, odkud jsme odpočatí pokračovali sami dál do Litvy.

Royal Castle Varšava
Royal Castle Varšava

Vodní hrad a tradiční domy v Trakai

Jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst v Litvě je bezpochyby historické městečko Trakai - bývalé sídlo litevských velkovévodů. Jeho návštěvu jsme si tedy nemohli nechat ujít. Hned na první pohled mě ve vesnici okouzlily tradiční dřevěné domy, které zde stojí na každém rohu podobně jako krásné kostely a další církevní stavby. Co je však v Trakai nejimpozantnější, je vodní hrad na jezeře uprostřed jezera. Obrovská pevnost z červených cihel, široké hradby, obranné věže, kasematy i repliky mučicích nástrojů na nás dýchly atmosférou dob dávno minulých.

Trakai Island Castle
Trakai Island Castle

Vzduch v Trakai je údajně velmi čistý díky jeho poloze v obklopení lesů a jezer. Vydali jsme se tedy i do okolní přírody. Objevili jsme tzv. "Kopec andělů" (Hill of Angels). Pod modrým nebem je zde na zeleném vrchu rozeseto na 36 vyřezávaných dubových soch andělů od předních lidových řezbářů. Andělé symbolizují křesťanské hodnoty a jsou financovány čistě z charitativních příspěvků.

Hill of Angels
Hill of Angels

Jací jsou Litevci

Na první dojem nás Litevci popravdě řečeno zklamali. Působí uzavřeně, neusmívají se a dokonce ani neodpovídají na pozdravy. Když jsme se ale ubytovali u Galiny a Josifa, zjistili jsme, že se takto chovají pouze k cizím lidem, zatímco ke svým hostům jsou velmi přátelští. Přestože většina Litevců neumí anglicky (kromě litevštiny ovládají spíše polštinu a ruštinu), dokážeme se s nimi domluvit. Galina si s námi chtěla pořád povídat kombinací češtiny, litevštiny a polštiny.

Tradiční litevský tmavý žitný chléb
Tradiční litevský tmavý žitný chléb

Když Galina připravovala večeři, asistovali jsme jí v kuchyni a učili ji české názvy jídel. K večeři se podával tradiční žitný chléb se smetanovou pomazánkou (kastinys), tuňákový salát a jablečný koláč. Koláč dost připomínal českou žemlovku. Kromě předkrmu, který byl typicky litevský, však bohužel nešlo o místní speciality.

Jak jsme ochutnávali litevskou kuchyni

Litevské speciality jsme tedy museli ochutnávat v pouličních bistrech. Národním pokrmem litevské kuchyně jsou tzv. cepelinai - bramborové válečky ve tvaru vzducholodě Zeppelin, podle níž jsou pojmenované. Podávají se smetanou, smaženou cibulkou a slaninou, takže chutnají jako české bramborové knedlíky. Ani další typická litevská jídla nás chutí příliš nepřekvapila - kotletai jsou klasické karbanátky z mletého masa a koldunai zase plněné taštičky ve stylu ruských pelmení. Zajímavější je svítivě růžová polévka šaltibarščiai z červené řepy, litevské lívance blynai připravované nejen na sladko, ale i na slano nebo bramboráky bulviniai blynai s různými náplněmi (masovou, houbovou či zeleninovou) a zakysanou smetanou, na nichž jsme si obzvlášť pochutnávali.

Bulviniai blynai
Bulviniai blynai

Co nás zaujalo v supermarketech, byly kepta duona - kousky mastných topinek z žitného chleba s česnekem, které Litevci jedí tak často, že se prodávají na váhu. Obecně můžu říct, že litevská kuchyně je pro mě docela výzva - všechno je zde příšerně tučné, těžké, připravované na oleji, většinou založené na vepřovém mase a navíc podávané hustě zalité smetanou, s houbami nebo koprem.

Kepta duona ze supermarketu
Kepta duona ze supermarketu
Šakotis
Šakotis

Ze sladkostí se mi nejvíc zalíbil šakotis - vysoký koláč připomínající vánoční stromeček a skruzdėlynas - pyramida medových koláčků naskládaných na sebe v nápodobě mraveniště. Díky své velikosti se však tyto dezerty podávají na velkých rodinných oslavách, takže jsme je neměli bohužel šanci ochutnat.

Hlavní město Vilnius

Katedrála sv. Stanislava a Vladislava
Katedrála sv. Stanislava a Vladislava

Hlavní město Litvy - Vilnius - má poměrně hezké a architektonicky zajímavé centrum, které je dokonce zapsané na seznamu UNESCO. Přezdívá se mu město kostelů - církevních staveb je tu opravdu mnoho - např. Katedrála sv. Stanislava a sv. Vladislava se zvonicí na Katedrálním náměstí nebo cihlový kostel sv. Anny ve stylu baltské gotiky.

Gediminasův hrad
Gediminasův hrad

Pěkné jsou vyhlídky na Vilnius od červené věže Gediminasova hradu a z Hory tří křížů. Zajímavé je také původní židovské ghetto, nyní čtvrť Užupis, která dokonce vyhlásila svou nezávislost jako Republika Užupis. Má i vlastní ústavu a vlajku. Je čtvrtí umělců a bohémů se spoustou kavárniček.

Osobně mě na Vilniusu však nejvíce zaujal kontrast mezi upraveným starým městem a neudržovanými pozůstatky sovětské architektury. Vilnius je zkrátka město, které se snaží zařadit mezi turisticky atraktivní evropské metropole, ale stále zde na vás v některých čtvrtích dýchne pocit, že jste se ocitli kdesi daleko na východě. Jedním z nejzajímavějších míst je konec konců Muzeum obětí genocidy v bývalé budově velitelství KGB, které vypráví pohnuté životní příběhy Litevců.

Na vyhlídce Hory tří křížů
Na vyhlídce Hory tří křížů

Mystická Hora křížů

Hora křížů byla posledním místem, které jsme v Litvě navštívili. Co do zajímavosti je však rozhodně první. Pohled na statisíce křížů různých materiálů i velikostí mi okamžitě vyrazil dech. Lidé sem umisťují kříže již více než 200 let. Nejprve na památku politických obětí, které zde byly pohřbeny, později jako symbol odporu proti sovětskému režimu a dnes k vyjádření úcty v Krista a získání božího milosrdenství. Místo se tak z původních několika křížů postupně rozrostlo na "křížový kopec" neskutečných rozměrů, který čítá více než neuvěřitelných 200 tisíc křížů. Kopcem vedou uličky, takže je možné si prohlédnout i vzdálenější kříže. Mezi nimi jsou navíc spuštěná rádia a magnetofony znějící hudbou nebo dobovými hlášeními. Horu křížů jsme navštívili při západu slunce kolem desáté hodiny večer, takže zde nebyli téměř žádní turisté a byl to opravdu mystický, přestože poněkud děsivý zážitek.

Hora křížů
Hora křížů

Co vidět v Litvě - mapa

Litva je malou zemí, takže nám na její projetí a poznání toho nejzajímavějšího stačily pouhé tři dny. Celkem jsme po Litvě urazili zhruba 450 km.