Myanmar: zápisky z chudé země plné zlatých pagod

15.04.2019

Barma je jednou z nejchudších zemí světa. Přesto zde na každém rohu stojí chrámy ze zlata a pagody zdobené drahokamy. Barmánci si i přes velkou bídu užívají života plnými doušky. Prožili jsme s nimi velkolepé oslavy Nového roku i několikadenní Vodní festival. Nikdy na to nezapomeneme. Jsme šťastní, že jsme stihli poznat tuhle kouzelnou zemi a laskavé lidi ještě předtím, než se stanou turistickou atrakcí.

Šweitigoumská pagoda
Šweitigoumská pagoda

Jaká je Barma a Barmánci?

Myanmar, do roku 1989 Barma, je poněkud zaostalá, ale přátelská buddhistická země v jihovýchodní Asii. Lidé zde mluví barmštinou, jsou usměvaví, velmi zbožní, chudí a každý den si pomazávají tváře silnou vrstvou nažloutlé pasty thanaka ze stromové kůry, která je chrání před silným sluncem. Klasická kosmetika je pro Barmánce totiž velmi drahá. Možná právě kvůli své bídě jsou místní lidé k turistům tak uctiví. Při podání ruky hluboce sklánějí hlavu a snaží se nám splnit každé přání. Barmské písmo - abugida - se řadí mezi indická písma a je pro nás naprosto nečitelné.

Yangon

Do největšího města Barmy, Yangonu neboli Rangúnu, jsme z indonéského Sulawesi přiletěli 15. 4. 2019. Měli jsme pocit, jako bychom se vrátili zpátky v čase. Na Asii poměrně široké a přehledné ulice, oprýskané vysoké budovy a činžáky, a především velmi staré modely aut, nám připomněly doby našeho dětství. 

Jak jsme v Barmě zažili oslavy Nového roku

Už na letišti nás překvapilo, že v den našeho příletu nejezdila veřejná doprava, pouze taxi. Barmánci totiž právě slavili Vodní festival, který předchází Novému roku. Zaradovali jsme se a rozhodli se si spolu s nimi užít oslav. Oslavy byly velice bujaré a trvaly několik dalších dní. Po ulicích běhali mladí kluci s kyblíky plnými vody nebo rovnou hadicemi a polévali všechny kolem. Nejprve jsme si osvěžení ve zhruba čtyřicetistupňovém vedru užívali (duben je zde nejteplejším měsícem), ale brzy jsme se kvůli západnímu vzhledu stali středem pozornosti a byli zlití od hlavy až k patě. Jelikož nás večer nečekal hotel, ale cesta nočním vlakem na sever, zbaběle jsme z místa největších oslav u Monumentu nezávislosti utekli. Ulice byly přecpané mokrými lidmi a otevřenými náklaďáky, z nichž mladiství stříkali na chodce vodu a spreje. Jen tak tak se nám podařilo uchránit foťák.

Monument nezávislosti na pozadí Vodního festivalu
Monument nezávislosti na pozadí Vodního festivalu

Co vidět v Yangonu

Jednoznačným "must see" bodem v Yangonu je Šweitigoumská pagoda - nejvýznamnější stúpa celé země. Tato impozantní zlatá pagoda obřích rozměrů se do dálky třpytí v paprscích slunce. Její špičku pokrývá na 6000 diamantů a dalších drahokamů. Uvnitř jsou údajně ukryté vlasy samotného Buddhy. Turisté se musí před vstupem do chrámového areálu čítajícího více než 60 svatyní zout, pronajmout si šátek na zakrytí kolen a zaplatit na místní poměry tučné vstupné (cca 150 Kč). Stojí to však za to. Zlaté buddhistické stavby dech beroucích rozměrů jsou všude kolem, před nesčetnými oltáři se sochami Buddhy v nadlidské velikosti leží voňavé i jedlé obětiny, bílý mramor v kombinaci se zlatou výzdobou je doslova oslňující a okolní vzduch se tetelí slunečním žárem. Jde o jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy spatřila.

Buddhistické svatyně v Yangonu
Buddhistické svatyně v Yangonu

V Yangonu je ještě několik dalších krásných pagod k vidění. Např. Sule pagoda poblíž Monumentu nezávislosti nebo Botahtaung pagoda

Mandalay

Cesta vlakem z Yangonu do Mandalay

Do druhého největšího města Barmy - Mandalay - se dá z Yangonu dostat komfortně letadlem za pár hodin, méně komfortně autobusem za 9 hodin nebo autenticky vlakem za 16 hodin. Rozhodli jsme se samozřejmě pro dobrodružství a vlak. Na nádraží jsme svedli několikahodinový boj s prodejci lístků, kteří drželi jízdenky do nejlepších tříd pro známé a nechtěli nám je prodat. Ne, že bychom byli zhýčkaní, po noci strávené na letišti jsme však chtěli mít možnost se na 16 hodin dlouhé cestě prospat. A to nejlacinější třída, ordinary class s tvrdými dřevěnými lavicemi naproti sobě, rozhodně neumožňovala. Boj jsme po zapojení vedení vlakového nádraží vyhráli, místo 70 Kč zaplatili 190 Kč a mohli se vítězně vézt ve spacím kupé s manželkou a synem průvodčího.

Cesta připomínala bez nadsázky horor. Železnice i samotný vlak pamatují koloniální doby. Za silného houpání, bouchání a ran jsme temnou nocí zdolávali něco přes 300 km. Rychlostí se vlak sotva vyrovnal lidskému běhu, takže jsme si mohli prohlédnout nuzné barmské vnitrozemí, kde lidé žijí v bambusových chýších. Naše "luxusní" kupé sice mělo kromě 4 lůžek i vlastní větrák, po zavření oken v něm však bylo vedro jako v pekle. A okna jsme na naléhání průvodčího zavřít museli. Prý k turistům zloději cestou lezou okny. Navíc byla všude spousta komárů a stále probíhal Vodní festival, takže lidé z ulice do oken stříkali vodu. Vzhledem k "rychlosti" vlaku jim přesné zásahy nečinily problém.

Spací kupé v barmském vlaku
Spací kupé v barmském vlaku

Vlak měl mít jídelní vůz, tak jsme si sebou nevzali snídani ani večeři (obchody byly stejně kvůli novoročním oslavám zavřené). Ze stejného důvodu byl však jídelní vůz odpojen. Už už jsme mysleli, že budeme 16 hodin o hladu, když nastoupil pán s krabičkami plnými rýže. Za normálních podmínek bychom si rýži politou olejovitou směsí z ušmudlaného kbelíku nikdy nedali, ale hlad je hlad.

Co vidět v Mandalay

Mahamuni Buddha Temple
Mahamuni Buddha Temple

17. 4. 2019 konečně skončil Vodní festival a my mohli vyrazit do ulic bez strachu z polití ledovou vodou. Půjčili jsme si v hotelu kola ("barma style" - historická rozviklaná kola, která téměř nebrzdila, ale v Mandalay je naštěstí všude rovinka) a spolu s tisícovkami místních lidí zamířili za novoročními oslavami do Mahamuni Buddha Temple - významného chrámového komplexu reprezentujícího život Buddhy. Proplétali jsme se mezi zástupy tradičně oděných Barmánců a mnichů a bosí obdivovali krásné chrámy, pozlacené pagody, Buddhy v nadživotní velikosti, starožitnosti a bronzové sochy ve zdejších muzeích.

Mandalay Hill
Mandalay Hill

Další místní zajímavostí je Mandalay Palace - obrovské sídlo posledních barmských králů obehnané opevněním a vodním příkopem. Bohužel jsme se do něj kvůli pokračujícím novoročním oslavám nedostali, a to jsme zkoušeli přemluvit vojáky u všech vstupů do areálu (kolem celého komplexu jsme zbytečně urazili 8 km). Podívali jsme se tedy alespoň na blízkou Kuthodaw pagodu - velký komplex svatyní s centrální zlatou stúpou ležící na úpatí kopce Mandalay Hill. Kuthodaw pagoda je známá jako "největší kniha světa". 729 zdejších svatyní totiž obsahuje mramorové desky s vytesaným buddhistickým učením. Moc se nám líbil starý dřevěný klášter - Shwe In Bin Monastery, kde jsme mohli pozorovat meditující mnichy. Nedaleko Mandalay se nachází nejstarší a nejdelší most z týkového dřeva na světě - U Bein Bridge, díky kterému mohou místní lidé přecházet přes jezero Taungthaman, když se zvedne voda. Most vypadá opravdu staře, ale zároveň impozantně, takže se stal turistickou atrakcí.

U Bein Bridge
U Bein Bridge

Speciality barmské kuchyně

Lephet
Lephet
Barmské curry
Barmské curry

Bezkonkurenčně nejlepším barmským pokrmem je podle mě lephet (tea leaf salad) - salát z fermentovaných čajových lístků, zelí, rajčat, pražených ořechů, chilli, česneku a fazolí. Geniální. Tohle bych mohla jíst pořád.

Základem barmské kuchyně je rýže s curry omáčkami např. kuřecí či rybí. V pouličních vývařovnách patří ke curry několik mističek -
s masem, s rýží, s ostrou omáčkou či sušeným chilli, s nakládanou a s čerstvou zeleninou (zeleným mangem či tzv. "burmese okra" - jedlými lusky). Osobně si nejvíce užívám misku s čerstvou zeleninou, jelikož nakládaná zelenina je zde obvykle nakyslá, rýže suchá, omáčka olejovitá a příliš ostrá a maso jsou spíše nasekané kosti a chrupavky. Lepší curry je k dostání v restauracích, nicméně ty v Barmě oproti vývařovnám příliš nenajdete. 

Stejně často jako curry se v Barmě podávají nudlové polévky a saláty. Národním jídlem je rybí nebo kuřecí vývar s rýžovými nudlemi a kořením mohinga, podobná je tzv. shanská polévka, která je z úzkých pšeničných nudlí. Kdo nemá chuť na polévku, může vyzkoušet shanské nudle - je to v podstatě totéž bez vody. Nejlepší shanské nudle jsou v kombinaci s arašídy. Nudlové polévky a saláty mi chutnají daleko více než curry.

Co mě v pouličních stáncích v Barmě zaujalo opravdu nejvíce, jsou smažení švábi a kobylky. Obrovské mísy jimi přímo přetékají. Obdivuji místní, kteří mají žaludky na to, si tuhle "lahůdku" vychutnat, ale sama jsem se k nim nepřidala.

Bagan

Cesta z Mandalay do Baganu

Z Mandalay jsme se vydali jižně do starobylého chrámového města Bagan. Nechtělo se nám jet 180 km dlouhou trasu 7 hodin vlakem nebo autobusem, tak jsme se rozhodli pronajmout si auto. Chyba lávky. Auta v Barmě pronajímají pouze s řidičem, a to jen od rána do večera. Půjčili jsme si tedy alespoň skútr. Do Baganu jsme dorazili po hrbolatých silnicích řádně naklepaní po 5 hodinách. Jelikož sluníčko žhnulo celý den a teplota vzduchu atakovala 42 °C, dojeli jsme splavení, rudí jako raci a zralí na omdlení. Ještě, že naše kůže už si na silné sluníčko tak zvykla, že se nepálí.

Bagan
Bagan

Archeologický areál Bagan

Bagan neboli Pugam je starobylým městem u řeky Iravádí, které bývalo v 9.-13. století centrem Pugamské říše. Díky tomu zde byly na ploše cca 42 km2 postaveny tisícovky chrámů. Do současnosti se dochovalo přes 2 tisíce buddhistických svatyní. Když se procházíme Baganem, na každém rohu v zanedbané opuštěné krajině potkáváme překrásné cihlové stúpy zvoncovitého tvaru, starobylé stupňovité chrámy i novodobější zlaté svatyně. Je to neuvěřitelná podívaná. Uvnitř chrámů jsou ukryty nástěnné malby, modlící se mniši, a především obrovitánské sochy Buddhy. Čím větší, tím lepší. V některých místech se mi do objektivu foťáku vešel pouze prst Buddhy, jak byla socha veliká. Jinde kolem ní zase silnější turisté nemohli projít, protože zabírala skoro celou chodbu.

Bagan
Bagan

V archeologickém areálu v Baganu je toho tolik k vidění, že se prodává vstupenka platná 5 dnů (375 Kč). My jsme navštívili celkem 10 nejvýznamnějších chrámů a vstupenku nám kontrolovali pouze dvakrát, jelikož není turistická sezóna. Potkali jsme "vychytralý" český pár, který si vstupenku vůbec nekoupil a chrámy prohlížel celé 3 dny zdarma. I tak je to možné. Trochu nás mrzí, že je již po sezóně, jelikož jinak se v Baganu pořádají nad svatyněmi vyhlídkové lety balónem, což musí být impozantní podívaná. Snad příště. Zaujaly nás dřevěné malované loutky - marionety, které se před chrámy prodávají. V Barmě má totiž loutkové divadlo dlouhou tradici. Představení jsou zaměřená překvapivě na dospělé publikum a vycházejí z budhhistické mytologie.

Které chrámy v Baganu navštívit?

  • Shwezigon Pagoda
Shwezigon Pagoda
Shwezigon Pagoda
  • Dhammayan Gyi Temple
Dhammayan Gyi Temple
Dhammayan Gyi Temple
  • Thatbyinnyu Phaya
Thatbyinnyu Phaya
Thatbyinnyu Phaya
  • Ananda Temple
Ananda Temple
Ananda Temple
  • Loka Oakshang Temple
Loka Oakshang Temple
Loka Oakshang Temple
  • Sulamani Temple
Sulamani Temple
Sulamani Temple

Západ slunce v Baganu

Úžasným zážitkem je v Baganu západ slunce, při němž je možné pozorovat, jak rudý kotouč zapadá nad krajinou posetou překrásnými chrámy z různých vyhlídkových míst. Fajn je také ubytovat se v hotelu se střešní terasou a dobrým výhledem (velkou výhodou Barmy je to, že většina hotelů zde byla postavena až v posledních letech, takže jsou moderní, pohodlné a přesto velice laciné). Dříve se západ slunce pozoroval přímo z vrcholů pagod, to je však od letošního roku zakázané, schodiště jsou uzamčená.

Západ slunce v Baganu
Západ slunce v Baganu

Body naší trasy po jižní a střední Barmě

Naše putování po Barmě ještě nekončí :-)