První dny cestování na Filipínách

09.03.2019

O tom, jak jsme přiletěli do Manily, navštívili překrásné rýžové terasy v Banaue a Batadu, viděli unikátní závěsné rakve v Sagadě, poznávali filipínskou kulturu, kuchyni a obyvatele. 

Sagada
Sagada

Naše první dny na Filipínách byly i přes značnou únavu a drobné útrapy skvělé. Konečně jsme se mohli znovu nadechnout přátelské atmosféry jihovýchodní Asie, spatřit krásy zdejší přírody a užít si všudypřítomného tepla a slunce.

Cesta na Filipíny

5. března v 6 hodin ráno jsme z Prahy odletěli na Filipíny. Od prahu našeho bytu do hotelu v Manile trvala cesta přesně 38 hodin. Mohl za to hlavně 13 hodin dlouhý noční přestup v Ománu. Strávili jsme ho téměř probděnou nocí na pohovce letištního salonku s hlasitě chrápajícími Ománci. O jediné dobrodružství během následujícího letu se postaraly silné turbulence a postarší Filipínka, která omdlela a letušky jí musely mezi cestujícími shánět doktora. Do Manily jsme však všichni doletěli v pořádku.

První dojmy z Manily

V Manile jsme přistáli ve 22 hodin, a přesto nás okamžitě ochromilo třicetistupňové vedro a vlhko. Objednali jsme si Grab (asijská varianta Uberu) a dojeli do prvního ubytování. Nebýt toho, že tam právě probíhala velmi hlasitá rekonstrukce (včetně pozdních nočních hodin), bylo by to fajn. Druhý den jsme si se zíváním prohlédli historickou čtvrť Manily zvanou Intramuros s katedrálou, kostely, zajímavými budovami a univerzitními kolejemi. Neustále jsme potkávali studenty v barevných školních uniformách, kteří nás zdravili a tvrdili, že jsem moc krásná a vysoká. To beru :-) Jsou to vesměs mrňousové, ale přátelští a docela hezcí. Manila nás svojí moderností velmi překvapila. Ve čtvrti Makati jsme se ztratili v bludišti mrakodrapů, fast foodů a obchodních center. V kontrastu s touto čtvrtí jsou však odlehlé části Manily, kde lidé žijí v polorozpadlých špinavých panelácích, žebrají ušmudlané bosé děti a všude se válí odpadky.

Odvrácená tvář Manily
Odvrácená tvář Manily
Manilské paneláky
Manilské paneláky

Filipínské zajímavosti

Filipínci se skvěle chovají k těhotným ženám a malým dětem. V Manile jsme se pokoušeli nacpat do autobusu (ač nám bylo divné, že tam jsou samé ženy), ale byli jsme k našemu nepochopení vykázáni. Ukázalo se, že autobus byl určen pouze pro těhotné. Co na tom, že byl tak přecpaný, že se dívky a ženy s vystupujícími břichy tísnily v uličce. Zastyděli jsme se a řekli si, že si na to pro příště dáme pozor - naštěstí na Filipínách všichni mluví anglicky. Netrvalo to však ani pět minut a už nás naháněl policista, že přecházíme přes přechod určený pouze pro těhotné ženy a děti. Na konci přechodu byla branka, kterou policista nastávajícím maminkám a dětem odemykal. Nám byla branka výchovně přibouchnuta před nosem a byli jsme nuceni se vrátit a přejít jinde.

Jak jsme málem nedojeli do Banaue

Po večeři jsme s dvouhodinovou rezervou vyrazili z manilského centra na autobusové nádraží Sampolac na předem objednaný noční autobus směřující na sever Filipín - do Banaue. Ukázalo se, že tahle časová rezerva nebyla ani náhodou dostatečná. 15 km jsme v manilských jeepney (polootevřené dodávky fungující jako MHD) kvůli večerní špičce zdolávali právě 2 hodiny. Ani nám nevadilo, že občas praštíme hlavou do nízkého stropu dodávky nebo sedíme někomu cizímu téměř na klíně, jak jsme silou vůle popostrkávali jeepney zácpou kupředu. Na autobusovém nádraží jsme se museli rozdělit - Kuba běžel do ubytování vyzvednout batohy, zatímco já jsem sprintovala zdržet autobus. Řidiče jsem musela téměř držet za rukáv, ale vyslyšel moje prosby a počkal. Neustále jsem mu opakovala: "už opravdu jen pár minut!", když Kuba konečně vystoupil z tricyklu (motorka s přídavným sedátkem pro turisty). Vděčně jsem se na autobusáka usmála a řekla, že "UŽ" můžeme vyrazit. Zapadli jsme na sedadla autobusu a vděční, že jsme ho nezmeškali, jsme doufali, že se po třech náročných nocích na devět hodin trvající cestě z Manily do Banaue konečně vyspíme.

Pokud jste někdy cestovali filipínským autobusem, jistě vám je jasné, že naše představa o spánku v něm byla značně naivní. V 6 hodin ráno jsme úplně dezorientovaní a nevyspalí vystoupili v Banaue a modlili se, ať je náš hostel blízko. K naší velké úlevě na nás čekal majitel hostelu s autem. Jelikož se mi přes noc v autobuse na nohou nalilo neuvěřitelných devět puchýřů, byla jsem mu opravdu vděčná. Ubytoval nás v pěkném pokoji s výhledem přímo na slavné banauské rýžové terasy. Padli jsme do postele a byli v pokušení okamžitě usnout. Po čtyřech nocích, během kterých jsme spali maximálně tři hodiny, a ještě ke všemu nejčastěji v sedě, není divu. Jelikož však máme v Banaue pouze dva dny a chceme toho vidět co nejvíc, ovládli jsme se. Kuba mi propíchl a přelepil aspoň tři největší puchýře na chodidlech a vyrazili jsme směr Batad. 

Rýžové terasy v Batadu

Batad je známý nejkrásnějšími rýžovými terasami v oblasti, takže do něj míří mnoho turistů. Už před hostelem nás začali nahánět řidiči tricyklů, kdo nás tam odveze. Jelikož jsem dost kulhala, začínaly první nabídky na směšných 2 500 pesos. Znalí místních poměrů jsme však během pár minut nasedali ke starému Filipínci, který byl ochotný nás svézt za 600 pesos. Co na tom, že si palivo doléval z láhve od Coca Coly a v nejstrmějších kopcích mu musel Kuba sedět na klíně, abychom byli vyvážení a nespadli i s tricyklem ze srázu.

Rýžové terasy v Batadu
Rýžové terasy v Batadu

V Batadu jsme s díky odmítli všechny místní průvodce a přes jejich varování, že se určitě ztratíme, jsme se vydali sami přes kameny a džunglí k výhledům na rýžové terasy. Ztratili jsme se poměrně brzy. Naštěstí se nás ujala Filipínka, která zde kdysi žila a dnes se sem vrátila jako turistka. Ukázala nám nejen nejkrásnější výhledy na rýžové terasy, ale také vodopády a místní školu. Rýžové terasy jsou opravdu dech beroucí. Není divu, že jsou považovány za osmý div světa. Lidé zde pěstují rýži už více než 2 000 let. Znalosti si předávají po mnoho generací. Vesnička pod terasami je dokonce zapsaná na seznamu UNESCO. Poté nás naše nová filipínská kamarádka nasměrovala zpět a opustila nás. Po zhruba hodině jsme se vítězoslavně objevili zpátky na parkovišti. Nutno podotknout, že za celou cestu jsme nepotkali ani jediného turistu bez filipínského průvodce.

Batad
Batad

Mávnuli jsme na projíždějící jeepney a nasedli. Bylo nám podezřelé, že se všichni Filipínci v jeepney znají a dělí se o brambůrky a jiné dobroty, ale když nám také nabídli a začali si s námi povídat, neřešili jsme to. Po spořádání jednoho sáčku cizích brambůrků a několika ujetých kilometrech jsme řidiči oznámili, kam nás má dovézt. Na to jsme byli taktně upozorněni posádkou, že jde o privátní jeepney. Celou cestu jsme se vezli soukromým vozidlem a mysleli si, že jsme v MHD! Filipínci jsou zkrátka hrozně hodní a rozdali by se. Pořád nás oslovují "madame" a "sir" a nabízejí nám pomoc.

Sagada

Z Banaue je to jen 60 km do městečka Sagada, takže jsme si tam naplánovali výlet. 60 km na Filipínách ovšem znamená vstávání na autobus ve 4 nebo v 5 hodin ráno, dvouhodinové kodrcání serpentinami, odklízení spadaného kamení ze skal po cestě a řidiče žvýkajícího betel. Dobrodružství musí být. :-) V Sagadě je nutné nejprve zaplatit registrační poplatek v turistické kanceláři a poté si může každý turista vybrat atrakci, kterou chce navštívit - rýžové terasy, jeskyně, závěsné rakve, treky do hor apod. (samozřejmě za další poplatek za vstup a průvodce, bez kterého turisté nikam nesmí). 

Rýžové terasy v Sagadě
Rýžové terasy v Sagadě

Unikátní závěsné rakve v Sagadě

My jsme si vybrali výlet do Echo Valley k unikátním závěsným rakvím. Naše filipínská průvodkyně nám cestou ukazovala zajímavé rostliny (např. divoké orchideje nebo choulostivou mimosu) a vyprávěla o pohřebních rituálech. Filipínci si dle vlastního přání mohou vybrat, jak chtějí pohřbít - zda klasicky v zemi pod náhrobkem nebo nad zemí v betonových hrobkách. Sagadským unikátem je však pohřbívání v rakvích zavěšených na skále - to mohou jen místní obyvatelé, kteří jsou tak staří, že mají děti a vnoučata. Když zemřou, průvod lidí si podává jejich ostatky až k vybrané skále, na které jsou vloženi do rakve a zavěšeni (dotknout se mrtvého je na Filipínách považováno za štěstí). Důvodem zavěšování rakví je blízkost k nebesům mimo dosah divoké zvěři. Ne všichni však chtějí být zavěšení na skále. Po cestě jsme ve skalních prohlubních spatřili mnoho položených rakví na zemi. Některé byly již zničené léty a vykukovaly z nich holé lebky. Děsivé. Ještě o něco děsivější bylo, když nám průvodkyně hrdě ukázala ostatky svého strýce, sdělila nám, že plánuje být pohřbena vedle něho a zeptala se nás, které místo bychom si pro odpočinek vybrali my.

Závěsné rakve v Sagadě
Závěsné rakve v Sagadě

Celebrity na Filipínách

Jelikož příliš nevyužíváme trojkolek a hodně chodíme pěšky, abychom potkali co nejvíce místních, jsme obzvlášť na venkově něco jako celebrity. Každý si s námi chce popovídat nebo se vyfotit. Všichni mluví anglicky a mají smartphone, takže žádný problém. Jednou se proti nám rozběhlo několik policajtů od policejní stanice - zděšeně jsme zírali, co jsme provedli. Nic. Prostě chtěli foto s Evropany.

Filipínské jídlo

K večeři jsme vyzkoušeli hned dvě filipínské speciality - adobo (kousky dušeného vepřového a kuřecího masa v sójové omáčce a octu s kořením a oříšky) a batangas kaldereta (hovězí kostky, které velmi připomínají náš guláš). Jedna výtečná porce i s polévkou vyšla na cca 50 Kč. Když zrovna nesháníte filipínské speciality, najíte se na Filipínách už za zhruba 20 Kč v pouličních vývařovnách s oprýskanými stoly a igelitovými ubrusy. Nenajdete v nich sice menu, obsluha vám však ochotně otevře všechny hliníkové hrnce s různými druhy masa s omáčkami a můžete si vybrat jídlo podle vzhledu. Obvykle kuřecí, vepřové či hovězí maso nebo rybu - vše podávané s rýží. Opět se z nás úspěšně stávají rýžožrouti - rýži jíme k snídani, obědu i večeři. :-) A k tomu samozřejmě sladké rýžové víno. Ještě, že místní dezerty neobsahují rýži. Chutnal nám obzvlášť citronový koláč (sagadská specialita) a to dokonce tak, že jsme si na něj od upovídané stánkařky vzali recept (zájemci ho najdou níže). Plníme tak prosbu našich přátel, kteří žádali, ať na nejlepší asijská jídla zveřejníme postupy přípravy. :-)

Filipínské trhy
Filipínské trhy

Recept na sagadský lemon pie

Těsto

  • 3 hrníčky filipínské mouky
  • ¾ hrníčku kukuřičného oleje
  • ½ čajové lžičky soli
  • 3 čajové lžičky bílého cukru

Náplň

  • 2 ½ hrníčku bílého cukru
  • ½ hrníčku citronové šťávy
  • ½ hrníčku kukuřičného škrobu
  • 3 hrníčky vody
  • 4 žloutky

Poleva

  • 4 bílky
  • 1/4 hrníčku moučkového cukru

Postup

Nejprve připravíme z uvedených surovin těsto, které přendáme do koláčové formy a pečeme cca 15 minut. Poté na těsto nalijeme připravenou náplň a nakonec polevu z vyšlehaných bílků. Dáme péct na cca 10 minut, než koláč zezlátne.

Naše trasa
Naše trasa