Náš Road Trip po Ukrajině

08.08.2019

Road Trip po Ukrajině? Kdo to vymyslel? A jo vlastně, já :-D Skoro 2 000 km autem po neskutečně děravých silnicích... Někdo nás měl varovat. Ale stálo to za to!

Chotynská pevnost
Chotynská pevnost

Cesta z Moskvy na Ukrajinu

Cesta z Moskvy na Ukrajinu byla dlouhá a náročná. Začalo to moskevskými zácpami, ze kterých jsme se nemohli hodiny vymotat (jako na potvoru konečně po studeném týdnu vysvitlo slunce), pokračovalo to hned dvěma stopkami od policajtů (naštěstí si naši kontrolu v obou případech rozmysleli poté, co zjistili, že neumíme rusky a hrozně se tomu divili) a končilo to dvouhodinovým čekáním na rusko-ukrajinské hranici.

Přechod rusko-ukrajinských hranic

Konečně Ukrajina
Konečně Ukrajina

Ruští i ukrajinští celníci dělali problémy. Při obou kontrolách jsme museli vyskládat všechny věci z kufru, celníci nám prolezli každou skulinku v autě včetně přihrádek (u spolujezdce byla rozbitá, tak jsme ji museli páčit šroubovákem). Kontrola skončila až po vítězoslavném nálezu pepřového spreje, hrozbou jeho konfiskace a našimi přísahami, že nevezeme žádné jiné zbraně ani marihuanu. Stále jsme však neměli vyhráno. Imigrační úřednici se nelíbilo, že cestujeme autem, které je psané na Kubovu maminku a stálo nás mnoho dohadování, než nás propustila. Ale dokázali jsme to a po 10 hodin dlouhé cestě se zdárně dostali na Ukrajinu.

První dojmy z Ukrajiny

Mysleli jsme, že horší silnice než v Rusku na Ukrajině nebudou, ale bohužel jsou. Ostatní se však obrátilo k lepšímu - svítí slunce, je teplo, kromě azbuky (ukrajinská cyrilika) se občas objeví i nápisy v latince, lidé umějí lépe anglicky a u silnic prodávají čerstvé ovoce a zeleninu (při pohledu na šťavnaté meruňky, obrovské melouny a červená rajčata jsme si nostalgicky zavzpomínali na Česko v časech bez Babiše a EET).

Ukrajinská silnice
Ukrajinská silnice

Kyjev

Co vidět v Kyjevě

Při vjezdu do Kyjeva jsme se trochu vyděsili, jelikož jeho okraj je posetý oprýskanými paneláky, špinavými ulicemi, starými obchody a zanedbanými pouličními stánky jako někde v Asii. Nakonec nás ale Kyjev mile překvapil. Město rozděluje řeka Dněpr. Centrální Kyjev stoupá od jeho toku do kopce, takže jsou z něj nádherné výhledy.

Pomník Matky vlasti
Pomník Matky vlasti

Nejvíce nás v Kyjevě zaujaly památky spojené s pohnutou ukrajinskou historií. Nad Dněprem se tyčí neskutečně vysoký pomník Matky vlasti. Hned pod ním se nachází Ukrajinské státní muzeum Velké vlastenecké války a obrovské černé sochy vojáků i civilního obyvatelstva vyobrazující boje a hladomor na Ukrajině.

U Muzea Velké vlastenecké války
U Muzea Velké vlastenecké války

Procházkou kolem množství vystavených vojenských tanků, aut a letadel se dá dojít až k jednomu ze sedmi divů Ukrajiny - Kyjevskopečerské lávře (komplexu překrásných pravoslavných kostelů s historií sahající až do 11. století). Jen o kousek dál se nachází Muzeum genocidy a hladomoru, kam jsme se vůbec neodvážili podívat. Už samotný vstup pod bílým památníkem obklopený černými hroby a střežený sochou vyhublé holčičky je děsivý.

Muzeum genocidy a hladomoru
Muzeum genocidy a hladomoru

Srdce Kyjeva už je o něco veselejší. Tvoří ho Náměstí nezávislosti s historickými domy, fontánami a Památníkem nezávislosti, který je tradičně svědkem nejdůležitějších národních událostí. Kolem něj jsou na cedulích zdokumentovány kulturní i politické akce (např. protesty), jež se zde konaly. Je to zajímavé čtení.

Náměstí nezávislosti
Náměstí nezávislosti

Když se Kubovi podařilo mě od čtení zmíněných cedulí odtrhnout, stoupali jsme od Náměstí nezávislosti do kopce k slavné Zlaté bráně a dvěma krásným pravoslavným chrámům - sv. Sofie (bílý chrám se zelenými a zlatými kopulemi, který patří k sedmi divům Ukrajiny) a sv. Ondřeje (modrý chrám). Poté jsme se vydali ještě k architektonicky nejzajímavějším domům ve městě - Domu s chimérami (sídlo ukrajinského prezidenta) a Domu plačící vdovy a tím naši návštěvu Kyjeva ukončili.

Dům s chimérami
Dům s chimérami
Chrám sv. Ondřeje
Chrám sv. Ondřeje

Cesta po ukrajinském venkově

Rozhodli jsme se pokračovat v objevování sedmi nejkrásnějších míst Ukrajiny a vydali se na jihozápad země do městečka Kamenec Podolský. Bylo nám divné, že trasu dlouhou 270 km máme jet více než 5 hodin, ale brzy jsme zjistili proč. Sousloví děravá silnice nabírá na Ukrajině nový význam - doslovný. Díry jsou všude a až desítky centimetrů hluboké. Tohle jsme zažili snad jen v Albánii nebo Moldávii.

Po cestě plné natřásání a skokánků jsme míjeli venkovské vesničky s jednoduchými chaloupkami, pravoslavnými kostelíky a kochali se idylickou přírodou. Vzali jsme pár stopařů a zjistili, že Ukrajinci si moc rádi povídají. Že jim nerozumíme, jim vůbec nevadí. Když přišla doba oběda, začali jsme se rozhlížet po možnosti občerstvení, ale zjistili jsme, že sehnat na ukrajinském venkově restauraci není jen tak.

Ukrajinský venkov
Ukrajinský venkov

Jak jsme se nechali překvapit ukrajinskou kuchyní

Šašlik a mamalyha
Šašlik a mamalyha

Když už jsme si začínali zoufat, objevil se u cesty hotel s restaurací a nabídkou českého piva Žatec. Zajásali jsme a okamžitě zastavili. Přestože obsluha neuměla anglicky a menu bylo pouze v ukrajinské azbuce, podařilo se nám objednat "jakékoliv tradiční ukrajinské jídlo" s tím, že se necháme překvapit.

Když jsme byli uvedeni do vlastního prostřeného altánku v hotelové zahradě a spatřili kuchaře, jak na obrovský gril pokládá dvě neuvěřitelně velké špízové jehly plné masa, trochu jsme znejistili a zkontrolovali stav účtu. Po návštěvě toalety, která však byla turecká, jsme se opět uklidnili. Naservírovali nám šašlik (grilované maso na špízu), mamalyhu (kukuřičná kaše se sýrem a škvarky) a dva druhy chleba. Bylo to výborné, ale tak pro šest jedlíků. Z účtenky jsme zjistili, že špízy obsahovaly celé kilo masa! Polovinu jsme si potupně nechali zabalit sebou. Cena v přepočtu 340 Kč za takovou hostinu nás rozesmála.

Příště už jsme si raději objednali ukrajinský boršč, který je k sehnání všude. Je trochu jiný než ruský, většinou neobsahuje kopr a naopak obsahuje rajčata a petrželku. Vždy se k němu podávají dva druhy chleba - tmavý a světlý. Klasikou jsou také ukrajinské varenyky s různými náplněmi (taštičky z těsta ve tvaru půlměsíce). Já jsem vyzkoušela bramborové a ty byly moc dobré. Podávají se polité máslem a zakysanou smetanou a sypané špekem. Jde o obdobu ruských pelmení. Ceny jídla jsou na Ukrajině velmi nízké. Boršč vyjde asi na 30 Kč a varenyky na 50 Kč.

Ukrajinský boršč
Ukrajinský boršč
Bramborové varenyky
Bramborové varenyky

Kamenec Podolský

Kamenec Podolský je krásné historické městečko s velkolepým opevněním a dochovaným hradem. Město a hrad od sebe rozděluje řeka Smotryč, přes níž vede most. Řeka protéká hlubokým kaňonem, takže z města i hradu jsou kouzelné výhledy na meandr řeky. Díky kráse tohoto místa je tu mnoho turistů, stánkařů se suvenýry a restaurací s ukrajinskými specialitami.

Kamenec Podolský
Kamenec Podolský

Chotynská pevnost za bouřky

Snad ještě hezčí než Kamenec Podolský je nedaleká Chotynská pevnost ležící v zelené přírodě nad řekou Dněstr. I tady kvete obchod se suvenýry. Staří vesničané se zlatými zuby sedí na stoličkách a prodávají úrodu ze své zahrádky, kvas (alkoholický nápoj ze zkvašeného chleba), ořechovici a další dobroty. V době našeho příjezdu však rychle balili zboží. Vzhledem k tomu, že bylo jen 16 hodin, jsme to nechápali. Vesničané ukazovali k nebi a rychle odcházeli. Ani ne za 5 minut se přihnal obrovský liják.

Chotynská pevnost
Chotynská pevnost

Špinavé ubytování na Ukrajině

I na Ukrajině spíme u místních lidí přes Airbnb, abychom poznali zdejší život a mohli si popovídat s místními. Na Ukrajině jsme však poprvé během našeho letního putování narazili na špatného hostitele. Museli jsme na něj hodinu čekat před domem, pak nám nadiktoval seznam přestupků, kterých se nemáme dopustit, a které pokutuje (např. nápoje v ložnici) a teprve poté nás pustil do obrovského luxusního, ale starého bytu. Byt pamatoval rozhodně lepší časy. Teď byl neuvěřitelně zanedbaný. Zírali jsme s otevřenou pusou na špinavé nádobí, dřez plný zbytků a zašlou koupelnu. Než jsme stačili cokoliv říct, hostitel zmizel a do rána už se neobjevil. Věděl proč. Kvůli jedné špatné zkušenosti ale na Airbnb rozhodně nezanevřeme.

Venkovské bydlení na Ukrajině
Venkovské bydlení na Ukrajině

Zakarpatská Ukrajina

Krásy Zakarpatské Ukrajiny a nocování v horách s medvědy

Po návštěvě měst a pevností už jsme se nemohli dočkat Zakarpatské Ukrajiny s její pověstně krásnou přírodou. Silnice v bývalé Podkarpatské Rusi jsou snad nejhorší a nejděravější na celé Ukrajině, takže cesta byla dlouhá. V jedné z jam, v níž jsme zahučeli, jsme si utrhli čidlo teploměru od auta i s kabelem, ale stálo to za to. Vysoké hory, hluboké lesy, zurčící říčky, pasoucí se krávy se zvonci kolem krku a horské vesničky s dřevěnými chaloupkami se nám tak zalíbily, že jsme se rozhodli nocovat venku. Probuzení v obklopení vrcholků s výhledem na postupně se odkrývající vesničky v zamlženém údolí stálo za to. Ani nás v noci nepoctil návštěvou žádný medvěd, jak varovaly cedule kolem lesů.

NP Siněvir Zakarpatská Ukrajina
NP Siněvir Zakarpatská Ukrajina

"Česká" vesnice Koločava

Hrob Nikoly Šuhaje
Hrob Nikoly Šuhaje

Na Zakarpatské Ukrajině v Národním parku Siněvir se nachází vesnička Koločava, kterou možná znáte díky Olbrachtovu románu o loupežníkovi Nikolu Šuhajovi. Muzeum Česká škola, kam jsme měli namířeno, a které údajně připomíná příběh Nikoly Šuhaje a jeho ženy Eržiky a bývalou příslušnost tohoto kraje k Československu, bylo však uzavřeno. Podle zabedněných oken a chybějících cedulí to vypadá, že nadobro.

Cestou k hrobu Nikoly Šuhaje se k nám připojil česky mluvící starousedlík a veselý labrador, který se do mě zamiloval. Málem jsme si ho odvezli domů, jak se mu se mnou nechtělo loučit. Do restaurace "Četnická stanice" ho s námi ale nepustili.

Česká škola Koločava
Česká škola Koločava
Četnická stanice Koločava
Četnická stanice Koločava

Koločavskou Četnickou stanici vlastní český majitel, takže jsme při objednávce obědu díky českým překladům v jídelním lístku konečně věděli, co přesně nám bude servírováno. Příjemná změna. Kvůli řízku nebo smaženému sýru s bramborovým salátem na Ukrajině ale nejsme, takže jsme opět zvolili ukrajinské speciality. Pochutnávali jsme si na nich spolu s trojicí Čechů. Těch jsme v Koločavě viděli během naší návštěvy alespoň deset. Kousek od hospody se nachází krásný pravoslavný kostel a vedle stojící dřevěný kostel sv. Ducha. Ten je však také uzavřený. Alespoň, že pěkný skanzen Stare Selo funguje.

Kostel sv. Ducha Koločava
Kostel sv. Ducha Koločava

Lvov

Co vidět ve Lvově

Lvov leží na západní Ukrajině poblíž polských hranic, takže působí daleko modernějším a pro nás bližším dojmem než ostatní ukrajinská města, přestože by jeho okrajové části a stará sídliště rozhodně potřebovala modernizaci. Podle mě stojí ve Lvově za vidění nejvíce:

Dominikánský kostel
Dominikánský kostel
  • Náměstí Rynok s radnicí a věží - kolem jsou překrásné uličky plné obchůdků a kaváren. Množství pěkných pravoslavných kostelů v okolí Rynoku nás už ani nepřekvapuje. Doporučuji navštívit Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, Dominikánský kostel a Arménskou katedrálu.
Katedrála sv. Jiří
Katedrála sv. Jiří
  • Katedrála sv. Jiří - za mě nejhezčí kostel v celém Lvově. Asi z toho důvodu se zde koná spousta svateb a jednu jsme viděli na vlastní oči. Nevěsta měla neuvěřitelně nevkusné třpytivé šaty. Během prohlídky Lvova, kde jsme narazili na několik svatebních salonů, jsme však zjistili, že je to na Ukrajině zřejmě horký hit.
Vysokyj Zamok
Vysokyj Zamok
  • Vysokyj Zamok - vrch nad městem s úžasnými výhledy. Nenechte se zmást názvem - žádný zámek zde už nestojí, jen jeho popadané zdi. Po zdolání mnoha schodů jsme tedy byli trochu zklamaní, ale ty výhledy stojí za to. Kolem ukrajinské vlajky se v silném větru rozhlížejí po krajině místní i turisté.
Lonsky Prison Museum
Lonsky Prison Museum
Lonsky Prison Museum
Lonsky Prison Museum
  • Muzeum v budově bývalého vězení (Lonsky Prison National Memorial Museum) - z nabídky zajímavých muzeí ve Lvově (např. Muzeum piva, čokolády nebo Národní muzeum) jsme si vybrali to v budově bývalého vězení. 
  • Viděli jsme tu cely vězňů, samotku i místnosti, kde političtí vězni čekali na smrt nebo byli vyslýcháni a mučeni (během okupace Poláky, nacisty i sověty). Děsivé, ale opravdu autentické. Popisky byly v azbuce, ale našla jsem zde i příběhy přeložené do AJ. Např. o dívce, která byla odsouzena k 10 rokům na Sibiři za to, že přítelkyni napsala v dopisu větu: "...čekají nás lepší časy..."

Proč nejezdit do Užgorodu

Městečko Užgorod (Uzhorod) se nachází na Zakarpatské Ukrajině na ukrajinsko-slovenských hranicích. Rodiče mě varovali, abychom se mu kvůli špatným zkušenostem jejich známých vyhnuli. Maminka s tatínkem se mají vždycky poslouchat - to už teď vím. My jsme je však neposlechli a do Užgorodu jeli. Kromě toho, že městečko není nic moc (za vidění stojí jen hrad na kopci, nedaleká katedrála a stromová alej kolem řeky) se nám v Užgorodu stalo následující:

  • Na toaletách u benzinky mě málem uštknul had.
  • Dal se s námi do řeči Ukrajinec, který poté, co zjistil, že Kuba není křesťan, ho chtěl obrátit na víru. Kuba slušně odmítl za což málem dostal "přes hubu".
  • Drsně nás obtěžovaly žebrající děti.
  • Když jsme chtěli přejít přes hranice na Slovensko, zjistili jsme, že tu stojí nekonečná kolona aut. Podle Ukrajinců bychom v ní čekali minimálně 7 hodin. Byli jsme tedy nuceni odjet na 30 km vzdálený hraniční přechod Chop, kde jsme strávili "pouhých" pět hodin.

Beru si z toho ponaučení a příště maminku s tatínkem poslechnu. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Užhorodský hrad
Užhorodský hrad

Mapa naší trasy po Ukrajině

Cesta Ukrajinou
Cesta Ukrajinou

Ukrajina je tečkou za naším putováním po Asii, západní a východní Evropě, které tentokrát trvalo půl roku. Je zase čas na každodenní starosti a práci. Už se těšíme na rodinu, přátele, domácí prostředí a pohodlí. Po všech zkušenostech, co jsme nasbírali, můžu říct, že jsem vděčná za to, co v Čechách máme. Zase si toho budu vážit o trochu víc. A o tom cestování je.